Vítejte na stránkách dvou králováků
Hurley Bohemia Jaronela, jinak také velký bílý pudl
a
Black-Donar Šumbarský pramen jinak také velký černý pudl.
Jako první se do naší smečky začlenil Hurlíček, který je o rok starší než Donárek.
V následujícím textu se něco málo dozvíte o našich miláčcích, kteří se Vám tady budou svěřovat se svými psími zážitky.
Hurlíček jako první rozšířil naší smečku a vyplnil prázdné místo v srdci paničky, které odešel kamarád Beník.
Narodil jsem se 14.9.2007 mamince Beauty Stříbrný klas v Jaroměři. Můj tatínek je z Německa a jmenuje se Barbone Gigante Testarossa. Doma nás bylo deset sourozenců a tak s námi měli páníčkové hodně práce. To víte, krmení psích miminek není jednoduchá věc a ještě masírování bříšek po dobrém dlabanci, to dalo našim páníčků pěkně zabrat. Všechno to ale zvládli, a tak jsme pěkně přibírali.
Jednoho dne mě ale najednou krmila nějaká cizí paní, tedy to jsem ještě nevěděl, že to bude moje budoucí panička. Prostě přijeli nějací cizáci a začali si mě a mé brášky a sestřičky prohlížet. Já jsem byl úplně klidný a nechal se od té cizí paní i nakrmit, samozřejmě, že pod dohledem své maminky. Musela na tu cizí paní dohlédnout, aby to neodbyla. Ale chutnalo mi, a tak jsem snědl všechno, co mi dala. Přiznám se, že bych si dal i více, ale oni usoudili, že už mám dost. Pak mě dali ještě vyčůrat a vykakat a pak už jsem zase spokojeně usnul mezi svými sourozenci v našem pelíšku. To bylo moje první setkání s paničkou. Protože jsme si navzájem padli do oka, za nějaký čas si pro mě moji budoucí páníčci přijeli a odvezli si mě do svého domova. A tady si teď spokojeně vládnu. Aby bylo vidět jak rostu, založila mi moje panička webové stránky, kam mi dá moje fotografie a i vy budete moci sledovat, jak rostu do krásy a budu tady kralovat, protože jsem přece "Královák".
Uplynula nějaká doba, kdy jsem se odmlčel. V této době ke mě domů přibyl můj mladší kamarád Donar. Když nám ho přivezli, bylo to takové černé klubíčko, co se mi stále motalo někde pod nohy a musel jsem se mu vyhýbat, abych ho nezašlápl. Ale jak šel čas, stala se z nás nerozlučná dvojka. Hlavně na honičku si hrajeme obzvlášť rádi. Panička nás ale nenechá vyrůstat jen tak jako dříví v lese, co je nuda neznáme. V dubnu roku 2009 jsem začal s paničkou trénovat agility, teď už mě to moc baví, ale ze začátku, než jsem pochopil, že budu s paničkou podle jejich povelů překonávat různé překážky, měl jsem k tomu přirozeně nedůvěru.
Copak skokové překážky, ty byly fajn hned od začátku, to můžu běžet hodně rychle a ještě si u toho zaskáču, ale, kdo vymyslel ten proklatý slalom, to tedy nevím. Dodnes s ním bojuji, i když panička už mě chválí, že ho alespoň projdu. V tomle směru závidím Donárkovi, který je na slalom tak nějak šikovnější, ale to neva, já to taky nakonec zvládnu, budete koukat.
Ten Hurley je ale upovídaný, skoro by mě nepustil ke slovu. Už jsem ho dávno dorostl a i když jsem o rok mladší, nejsem žádný uťápnutý pudl. Jsem pořádný bojovník a nedám nikomu nic zadarmo, kdo se na mě vytahuje, tomu dám co proto. Ale abyste to nepochopili špatně, nejsem žádný rváč, nezačínám s bitkami, jen si nenechám nic líbit. Budou mi dva roky, a to je v našem psím životě velká změna, protože dospívám a myslel jsem si, že když si trochu povyskočím na staršího Hurlyho, přenechá mi své místo ve smečce, ale to jsem se tedy sakra spletl a panička mi hned pěkně za tepla vysvětlila, že takhle se chovat nebudu, jinak se mnou nebude nikdo mluvit. Zkusil jsem to za nějaký čásek ještě jednou, jenže zase to neprošlo, no a tak mám konečně jasno, kam ve své smečce patřím a jsem spokojený a už vyvádět nebudu. Teď všechny své psí síly vrháme do tréninků agility a do dalších psích sportů, které zkoušíme. Cvičíme poslušnost, dogdancing a dogfresbee. To je ode mě prozatím vše, nechávám zase prostor Hurlymu, aby Vám povyprávěl nějaké novinky.
Tak hurrrááá, slalom už zvládám docela svižně, Donar je sice zase o malý kousek napřed, ale já si to už taky užívám. Konečně jsem pochopil, že i probíhačka slalomem je legrace a ne otrava. I panička se zlepšila ve vodění mě i Donárka po parkuru, a tak jsme se rozhodli, že už se můžeme přihlásit do oficiálních závodů, které proběhnou u nás v Boleslavi, takže v domácím prostředí.
Teď pilujeme jednotlivé překážky a nějak se nám pletou pojmy. Učíme se podle povelů poznat, co je to za překážku, kterou máme podle paničky zdolat, zatím se nám to plete, ale my se to naučíme , to slibujeme na svou psí čest.
Máme za sebou první oficiální závody v agility, panička to popsala v samostatné rubrice, protože měla dojem, že první závody musí popsat dopodrobna. Říkala, že z nás má radost, protože se oba stále lepšíme a dokonce už si i pamatujeme názvy některých překážek tak dobře, že si je dokážeme na parkuru najít sami. Budeme tedy pokračovat dál v trénování, abychom byli stále lepší a lepší.